Důležitou součástí přípravy štěněte na závodní kariéru je i zvykání na prostředí, stewardy, rozhodčí, ale i nová místa a diváky. Mě se naskytla příležitost přihlásit Dreama do neoficiálního závodu pro mladé psy. Šlo o upravená pravidla dle OB-Z.
Mohli jsme si vybrat jakýchkoliv 5 cviků, které odcvičíme dle řádu a po každém z nich smíme odměnit. U nás to vyhrály polohy na dálku, skok přes překážku (5cm), chůze u nohy, přivolání a vysílačka okolo kuželu.
(video najdete pod článkem)
Vybrala jsem si cviky, které Dream umí, chápe je a má je rád. Hlavním úkolem dne bylo zjistit, jak bude reagovat na závodní prostředí a hlavně zařídit, aby si z této akce odnesl samé pozitivní vzpomínky o tom, jak to bylo vlastně prima. Mým úkolem bylo hlídat, jestli je v pohodě, soustředěný a chce pokračovat dál. Pokud ne, byla jsem připravena odstoupit (nezávisle na tom, kolik pamlsků a hraček mi ještě bude zbývat v kapse 😀 ).
Každý závod není jen předvedením psa v aktuální formě, ale i investicí do závodu příštího. Tohle jsem měla celou dobu na paměti. Štěňata jsou stvoření křehká a jakákoliv „zrada“ ze strany psovoda se zapomíná velmi dlouho.
Co z toho plyne?
- Nepodcenila jsem přípravu. Vybrala jsem cviky, které Dream chápe, umí a baví ho.
- Předem jsem si všechny cviky odcvičila v tréninku doma v dané serii, abych věděla, jestli je zvládne.
Nesledovala jsem ani tak techniku cviků, jako jeho náladu a chuť pokračovat v práci.
Hlavním kritériem bylo nepřetížit štěně. I když pes jednotlivé cviky umí, neznamená to, že je zvládne v serii. - Dané cviky jsem měli nacvičené i se stewardem, aby vůbec nedošlo k situaci, kterou nezná.
- V závodní kynologické hale jsme měli jeden trénink i před závody. Dream vůbec neřešil, že je v novém prostředí. Nepotřebovala jsem ani snižovat kritéria cviků. Cvičil jako doma na dvoře, takže prostředí jsem řešit nemusela.
- Dodržovala jsem pravidla, která platí na tréninku: „pokud se snažíš – dostáváš odměny“
- Byla jsem připravená kdykoliv ukončit práci, pokud uvidím, že je Dream jakkoliv v nepohodě, nesoustředí se a nechce po mě, abychom pokračovali ve cvičení.
No a jak to celé dopadlo?
Polohy na dálku:
Má aktuální kritéria jsou „vlož plnou sílu do odrazu a vyskoč oběma předníma nohama do plného (vysokého) sedu.
Výsledek – povedlo se na 100%, jen doba čekání mezi změnou polohy se mu zdála příliš dlouhá a on už chtěl odměnu, tak si dal o jedno sedni/lehni navíc, bez mého povelu. Ale raději mít snaživku než psa, co si nechce sedat, takže já jsem s ohledem na jeho věk moc spokojená.
Chůze u nohy:
Kritéria – 100% pozornost, správná pozice u nohy, pravidelný chod, veselý projev
Výsledek – zpozdil se na začátku, kdy jsem mu já dostatečně nevěřila a vyšla pomalu, což nedělávám. Moje chyba, pak už se chytil krásně.
Úkoly na doma – víc mu věřit, míň na něj koukat, chodit rychleji a pravidelně a začít přirozeně hýbat i levou rukou
Skok přes překážku:
Kritéria – vlastně mi šlo spíš o otestování „dlouhodobého“ odložení v sedě. Přivolání „přes překážku“ byl vlastně bonus.
Je naučený přibíhat rovně, takže jsem použila jen povel pro přivolání k noze. Překážku v této cca 5cm výšce jsme si předtím zkusili 2x, kdy ji vůbec neřešil a krok si vyměřil správně. Teď ji zase na několik měsíců v tréninku zapomeneme.
Výsledek – zůstal sedět, nezvedl se, když jsem odcházela, ani po povelu stewarda, měl vcelku pěkné přiřazení k noze s rychlým usednutím.
Úkoly na doma – zapracovat na „výbušné“ rychlosti z klidu.
Přivolání:
Kritéria – rychlé rovné ulehnutí u nohy, klidné ležení, alespoň cval, přiřazení k noze
Výsledek – spokojenost. Kombinace klidu a následného vzruchu je pro štěně dost těžká. Děláváme motivační přivolání kdy letí, plus učím dlouhodobé odložení v leže s kontrolou a klidně i přivolávám jiného psa vedle něj. Ještě mi prcek dostatečně nevěří, že fakt může běžet na „knoze“, pokud dostal „zůstaň“.
Úkoly na doma – pokračovat v motivačních přivoláních, z klidu vyzkoušet vyběhnutí na jméno (jindy vypouštěcí povel)
Oběhnutí kuželu:
Tímto cvikem jsem si byla jistá nejmíň. Dream chápe, že má běžet vpřed, pokud ho držím za obojek, ale z klidného sedni ještě tolik ne. Navíc v tréninku posílám na mnohem větší vzdálenost, takže z těchto pár metrů byl malilinko překvapen 😀
Výsledek – vyběhnul a oběhnul, na víc moc prostoru nebylo
Přiznám se, že jsem dopředu hodně zvažovala, jestli Dreama na podobnou akci nahlásit. Jestli na to má, jestli to zvládne, jestli ho nepřetížím. Majitelé mívají tendence koukat na vlastního psa růžovýma brýlema a reálné možnosti se pak odhadují hůř.
Radila jsem se proto samozřejmě s lidmi se kterými cvičíme, kteří nás znají a ví jak jsme na tom. Objektivně a z nadhledu. Všichni mě ujistili, že to dá levou zadní a bude v pohodě a měli pravdu. Ve výsledku jsem nadmíru spokojená. Já mám nové informace o tom, čemu se věnovat v tréninku a Dream si ani nevšimnul, že závodí. Jen tak mimochodem jsme se umístili na krásném 2. místě o půl bodu za 1,5 letou fenou a jsme oba o pěknou řádku zkušeností bohatší.