Psy už trénuju 9 let. Sama jsem vycvičila 3 borderky a z toho 2 závodily v nejvyšší třídě OB3 na Mistrovství světa. Učím na seminářích i táborech a dá se říct, že o výcviku obedience něco vím. Znám spoustu cest k cíli, ale mám taky své oblíbené (většinou nějkratší cesty), které prostě fungují na většinu psů. Nebojím se zkratek, pomoci aluringu, který rychle odbourávám a posunuju se dál už bez pomoci. Shaping znám a umím, ale většinou ho nevolím.
No, člověk míní, štěně mění 😀
Chtěla jsem psa, který bude úplně jiný než můj poslední Joy. Primárně proto, abych se na něm naučila něco nového. A ano, to se mi dokonale plní :))))
LEHNI:
Dream si nadšeně a rychle sedá. Předpokládám, že jim chovatelka dávala papání poté, co si štěnda sedly. Já jsem rozhodně ráda. Průšvih je ale v tom, že si na tom svém nadšeném sezení trvá a lehnout si prý fakt nelehne 😀 Navádění na pamlsek nefungovalo, dolů za pamlskem se prý nesloží, nemá proč, stačí natáhnout a sklonit hlavu. Toliko k luringu poloh na dálku.
Na pochopení povelu lehni většinou držím pamlsky u země, štěně se k nim dobývá a nakonec si k tomu lehne a dostává odměnu. Takto si činnost vymyslí samo, chápe ji a není naváděno pohybem, protože ruka se nehýbe. Hmmmmm…. tohle nakonec prošlo. Zároveň jsem ale začalazachytávat a odměňovat, kdykoliv si lehnul sám. Tohle pochopil velice brzy a to tak dokonale, že když měl hlad, tak si mě na očích usilovně a rychle lehal a koukal směrem k misce, že chce najíst 😀 Pak už jen stačilo přidat povel k činnosti a lehni nezávisle na pomoci tělem je na světě.
Zobecnění:
lehání na povel ze sedu, z lehu, u mě, u nohy, blízko, v dálce i za pohybu.
Lehá si rád, teď už jen vyčistit pokusy, kdy si lehá rychle a plácnutím versus pokusy, kdy se skládá postupně.