Poslední dobou se na internetu roztrhl pytel s dotazy typu:

Máte někdo zkušenost s agresivní borderkou ?
Mám 4 měsíce starého psa a začíná být agresivní na jiné pejsky. Cvaká po nich. Jsem z toho zoufalá …

Co ale teď s tím? V prvné řadě je potřeba si uvědomit, že je jen velice málo štěňat (u borderek), která by měla tak vysoké sebevědomí v tomhle věku, aby zkoušela agresivně vyjíždět po psech (a lidech). Pokud to do dělají, pak v 95% případů proto, že se bojí nebo se nenaučili komunikovat správně.

Nedávno jsem měla možnost pomoct s jedním takový štěnětem. Pěti měsíční borderáček, majitelky první pes. Prý cvaká a vyjíždí po psech a to tak hodně, až je to cvakání slyšet. Na klasickém cvičáku jí poradili, ať ho vezme za kůži na krku a vynadá mu, že se to nedělá. Vše se spíš zhoršovalo.

Štěně jsme dali na dlouhé vodítko (nemělo přivolání) a zkusili jsme k němu pustit dospělou hodnou klidnější nevtíravou fenu. Malej se za ní šel hned podívat a jak se k ní blížil, říkal jí celým svým tělem, že je malej, hodnej a chce se jí podřídit, jakkoliv ona tam jen tak stála. Doslova přišel a složil se jí k nohám. Hlavičku na stranu, uši dozadu, ukazoval bříško. Očuchali se, ona poodešla a on hned za ní a totéž. Tohle nevypadalo na sebevědomého agresora. Zkusili jsme podobný scénář ještě s dalšími dospělými vychovanými psy s podobným výsledkem. Jen když si dospělák odběhl a pak zas běžel směrem k nám („na štěně“), tak měl malej tendenci prchat.

Vysvětlení bylo prosté. Je spíš submisivní, prát se nechce. Komunikuje to psům krásně a možná už si zažil nějakou lekci (nepříjemnost) od jiného psa a proto raději uteče. Za celou dobu s dospělými pohodovými psi neměl ani jednou tendenci proti nim cvaknout nebo se zachovat jakkoliv špatně.

Zkusili jsme ještě poslední zatěžkávací zkoušku a to bylo setkání s mým Dreamem (štěně 5 měsíců, Dream 6,5 měsíců). Dream si chtěl hrát a běhat. Chovali se k sobě hezky. Druhé štěně se malinko podřizovalo, ale ne tolik jako dospělákům. Dokonce se i chvíli okusovali a hráli si, ale pak Dream přitvrdil (víc energie, víc akce, víc zblízka) a malej po něm s pištěním a „útokem“ vycvaknul. Dream se okamžitě zklidnil, celýho si ho očuchal a byl naráz opatrný a pomalejší.

Co jsme se z tohoto scénáře dozvěděli?

Že štěně není agresivní. Vlastně ani trochu. Jen komunikuje. Jediným jazykem a způsoby jakými umí. Pokud je to na něj moc, pak řekne „Hej brácho, zpomal, tohle už se mi nelíbí.“
Dobře komunikujícíc pes tomu porozumí a začne se chovat něžněji. Pokud ne, pak je na majiteli, aby ochránil své štěně a ideálně ze situace odešel. Hra dvou psů je skvělá věc, ale musí komunikovat obě strany. Je normální, že to jeden přežene, ale měl by naslouchat druhému a umět se po požádání stáhnout.

Chápu štěně, které si není jisté, že ho příliš dravý a kontaktní herní partner spíš děsí. Hráli byste si se spolužákem o 3 třídy výš, který by Vás šikanoval? Co když útěk nepomůže a vy se po něm oženete? Co kdyby se na to celé koukal Váš táta a místo aby Vás ochránil, tak Vám vynadá? …

Řešení:

1. Pokud u svého štěněte (psa) vidím, že se v přítomnosti jiného psa necítí dobře, pak od něj spolu odejdeme!
2. Pokud mi jiný pes šikanuje štěně a hra je moc divoká, pak ji já jako majitel ukončím a rozdělím je. Kdyby mi druhý divoký pes i přesto dál nabíhal do mého psa, zablokuju ho, nepustím ke svému štěněti a odejdu.
3. Vybírám si pro socializaci svého štěněte raději dospělé vyrovnané psy, co se umí chovat. Nevychovaný puberťák či děcko bez pravidel (mluvím o psech) štěně nic nenaučí.
4. Pokud je štěně jemnější a už „mám problémy“, pak nečekám až nastanou. Setkám se s jiným psem, stačí chvilka. Oba jsou v pohodě, vrtí ocásky, očuchají se na prověšeném vodítku. Nečekám, až se to pokazí a zhorší. Po krátké chvilce oslovím štěně jménem, odběhnu a odměním. Tohle byla skvělá zkušenosti. K pejskovi se můžete, ale nemušíte vracet (pro další lekci.)
5. PS: Stejně tak, jako byste byli rádi, aby si jiní majitelé korigovali své psy, pokud se hra/interakce moc zvrhne, měli byste se stejně zachovat i vy, pokud Váš miláček tyranizuje jemnější štěně pod ním. To jen pro férovost 😉

Malý dodatek:
Je neuvěřitelný rozdíl mezi psem vyrůstajícím ve velké smečce (navíc s pravidly od majitele) a mezi jedináčkem. Ta široká škála jemných komunikačních signálů a pochopení na obou stranách nejen uvnitř smečky, ale i pak ven celkově k jiným psům, je neuvěřitelná. Jsou pravidla, která si psi umí vysvětlit jasně a stručně a já jsem neskutečně vděčná za to, jak velkým učitelem je Dreamovi Joy.
Joy chce svůj osobní prostor. Dream to jako malé štěně nechápal. Většinou jsem u toho nebyla. Vím, jen, že po něm Joy skočil s obrovským řevem a divadlem. Malej s pištěním prchnul a neměl na sobě ani škrábnutí. Mám ale díky tomu štěně, které respektuje osobní prostor jiných psů a jejich signály. Mám štěně, které vycouvá a odejde, pokud na něj vrčí jiný pes a já věřím, že mu to v budoucnu párkrát zachrání život nebo nedojde ke rvačkám.
Važme si podobných psů. Těch, co si nenechají skákat po hlavě. Umí se ozvat a vychovat, ale přitom skoro neublíží a dají lekci. Je jich jako šafránu.

A ještě jedno krátké narychlo vytvořené video o tom, že vrčení není problém, vrčení je signál a funguje, pokud ho druhá strana umí přečíst 😉